Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Z Winthropu do Kalifornie a ještě dál

Zdravím domů i do světa, zkrátka všude, kde čtete naše články. Hlavní část tohoto článku píšu již z našeho půjčeného auta, ve kterém jsme se vydali na cestu po západě USA. Předtím, než jsme si auto půjčili a vyjeli jsme, se toho však událo ještě spoustu, a proto se pohodlně usaďte a začtěte se do našich dobrodružství.

Po posledním článku nám ve Winthropu zbývaly odpracovat ještě dva dny – neděle a také pondělí, které bylo zároveň státním svátkem (Labor Day). Hlavně neděle byla opravdu rušná, vlastně byla asi nejrušnějším dnem za celé léto. Řada na zmrzlinu se od poledne snad pouze dvakrát zmenšila na méně než deset lidí, to ale pouze na dvě minuty, zbytek času na zmrzlinu čekalo neustále tak dvacet lidí. Pondělí už bylo lepší. Domluvili jsme si poslední směnu tak, ať skončíme v pět odpoledne, poté jsme zpracovali dýška za neděli (která byla šílená, oba jsme si přišli jen na dýškách za neděli skoro na 100 dolarů) a vyrazili jsme domů balit. Večer jsme ještě stihli i poslední pizzu v East 20, místní populární pizzerii. V úterý ráno jsme ještě rychle zajeli do Sheri’s zpracovat dýška za pondělí, zabalili jsme si na cestu posledního skořicového šneka a v 8:30 jsme s Erin a její maminkou Kim vyjeli na letiště do Wenatchee.

Poslední fotka v Sheri’s a hurá na cestu!

Let z Wenatchee proběhl hladce, přestup v Seattlu byl taky bez problému, a tak jsme podle plánu přistáli zhruba v 16:00 v San Franciscu. Z letiště jsme se vlakem vydali do čtvrti Daly City, kde jsme měli domluvené ubytování. Zhruba v pět jsme došli k malému bytu, kde nás přivítali rozesmátý Craig a jeho žena Gen. Večer už jsme se vydali akorát na nedaleký kopec Bernal Heights, ze kterého byl krásný výhled na San Francisco a vyčerpaní jsme s vidinou dalších náročných dnů šli brzo spát.

Hned ráno jsme vyrazili do města, protože v 9:10 nám odplouvala loď na ostrov Alcatraz. Ostrov je známý hlavně vězením, které v letech 1934–1963 bylo nejtvrdším v USA. Každý si vězení může projít s audio průvodci a může v něm strávit jak dlouhou dobu chce, stejně jako na celém ostrově. Průvodce byl výborně připravený a poskytnul nám skvělý vhled do života v Alcatrazu. Z ostrova jsme nakonec odpluli těsně před polednem. Následně jsme se vydali podél pobřeží až na Pier 39, molo plné obchůdků a taky oblíbené místo na pozorování lachtanů, kterých se u mola cachtá opravdu hodně. Od pobřeží jsme pak zamířili po slavné Hyde Street, kde jezdí tramvaj tažená podzemními lany, prudce nahoru až na křižovatku s Lombard Street, což je další slavná ulice v San Franciscu. Tahle se proslavila svým tvarem, vede totiž celá úzkými serpentinami. Dnes je „silnice“ na ulici obklopena nádhernými květinami a projíždí zde víceméně pouze auta turistů.

Hanka na Hyde Street, v pozadí slavná tramvaj a Alcatraz

Od Lombard Street jsme pak pokračovali pěšky přes italskou čtvrť až k čínské čtvrti. Čínská komunita je zde opravdu silně zastoupená (kupříkladu Craig, u kterého jsme bydleli, je učitelem v 7. třídě a jeho děti jsou z větší poloviny Číňané). My jsme se zde stavili do banky vyřídit potřebné záležitosti a světe div se, i tam nás obsluhovali pouze Číňani. Jo, Asiatů přibývá po celém světě… Od čínských nápisů jsme zamířili do pravého amerického centra plného mrakodrapů a obchodů známých značek. Mezi nimi se ale krčí také Café Prague, malá restaurace provozovaná českým emigrantem, nabízející české jídlo. Nepohrdli jsme a česky jsme si objednali guláš, svíčkovou a Plzeň. Při večeři jsme probrali s majitelem život v Česku i v San Franciscu a nasycení jsme kolem osmi vyrazili domů.

Další den ráno jsme si po dlouhé době trochu přispali a po snídani jsme vyrazili na letiště v San Franciscu, kde jsme si kolem půl jedenácté vyzvedli z půjčovny zamluvené auto. Na rady kamarádů jsme si půjčili Dodge Grand Caravan, sedmimístné auto, které ale umožňuje dvě zadní řady sedaček zapustit do země a vytvořit tak rovnou plochu, na které se dá spát. Z letiště jsme vyjeli severním směrem a po místy až šestipruhové dálnici jsme dojeli na Golden Gate Bridge, ikonu San Francisca. Původní plán byl pokračovat na sever až do přírodní rezervace Point Reyes, z důvodu nedostatku času jsme ale z Golden Gate zamířili zpět a San Franciscem jsme se promotali až na ubytování, kde jsem auto s radostí nechal. Řídit centrem města sedmimístný minivan jsem nechtěl víc, než bylo nezbytně nutné. Již autobusem jsme se pak vydali ještě na Coit Tower, nevysokou vyhlídkovou věž stojící na kopci u pobřeží, ze které je krásný výhled jak na všechna mola, tak také na centrum San Francisca. Kolem devíti nás pak ještě Craig vzal na vyhlídku Twin Peaks, odkud mělo být vidět noční město, ale nebylo vidět ani slyšet vůbec nic. Nahoře byla totiž mlha hustá tak, že by se dala krájet a k tomu velmi silný vítr. O San Franciscu se říká, že se v něm nachází asi šest různých podnebí, a tenhle výlet to jen potvrdil.

S ikonou San Francisca, Golden Gate Bridge

V pátek ráno jsme zhruba v devět opustili byt a vyrazili jsme do čtvrti Palo Alto, kde se nachází ústředí Facebooku. Díky známostem jsme v doprovodu jednoho českého zaměstnance mohli jako návštěvníci nakouknout do celého areálu Facebooku. Je to vlastně takové město ve městě, zaměstnance mezi budovami vozí autobusová doprava, mají k dispozici kola na půjčení, restaurace, obchody, zkrátka všechno. Vlastně by asi v práci mohli i bydlet. Všichni zaměstnanci i návštěvníci mají jídlo a pití zdarma, takže jsme si dokonce mohli dát i jehněčí na oběd a zmrzlinu jako zákusek. Nakouknout dovnitř firmy byla opravdu zajímavá zkušenost. Viděli jsme i stůl Marka Zuckerberga, ale v současnosti už ve firmě prý více není, než je, a náš návštěvní den nebyl výjimkou.

Návštěva Facebooku od nás dostala Like!

Z Palo Alto jsme vyrazili autem na zhruba 350 km dlouhý přejezd k národnímu parku Yosemity. Po cestě jsme měli pauzu ještě na nákup vybavení na spaní a vaření ve Walmartu. Walmart jsme si vybrali proto, protože v rámci vstřícnosti k zákazníkům údajně všechno zakoupené zboží přijímají do čtrnácti dnů zpátky. Za pár dnů tedy uvidíme, jestli se nám podaří karimatky, deky, cestovní ledničku, vařič a další věci opravdu vrátit a dostat naše peníze zpět. Po nákupu jsme pokračovali na vytipované místo na spaní přímo před vstupem do parku. Na místo jsme nakonec dorazili už za tmy asi ve 20:45 a i když bylo dost plno, díky ochotě jednoho kanadského páru se nakonec vlezl i náš Dodge a my tak mohli přespat tam, kde jsme chtěli.

Brzo ráno jsme vstali, nasnídali se a vyrazili do parku. Na první túru jsme si vybrali trail Upper Yosemite Fall s výhledy na Half Dome a nejvyšší vodopád v USA. Bohužel, v pozdním létě vodopády nemají tolik vody, a tak nejsou tak majestátní, jako na jaře. Trail byl přesto hezký, akorát na něm začalo být s postupem času hodně teplo. Výhled z výšky přes 2000 metrů, kam jsme vystoupali, ale stál za to. Zpět na parkovišti jsme byli už kolem druhé hodiny, a tak jsme rychle poobědvali a rozhodli se ještě vyrazit na Glacier Point, nádherné vyhlídkové místo na celé údolí. Glacier Point je takovým symbolem americké turistiky – překrásné místo, kam dojedete autem, ujdete asi 200 metrů z parkoviště, vyfotíte milion fotek a zase jedete zpátky. I když se mi to dost příčilo, z důvodu nedostatku času jsme byli nuceni stejný postup zvolit i my. Vraceli jsme se totiž na spaní na stejné místo jako předešlou noc a měli jsme obavy z toho, abychom se vlezli, když byla sobota večer. Všechny obavy se však ukázaly být plané, v pohodě jsme zaparkovali, a protože jsme přijeli včas, stihli jsme si ten večer i uvařit a umýt se v bystřině tekoucí hned vedle.

Hanka obdivuje krásný výhled z Glacier Point, před ní se tyčí Half Dome

Další den jsme vyrazili autem na méně známou část Yosemit, Hetch Hetchy Reservoir, což je vodní nádrž, do které padá několik vodopádů. U nádrže jsme zvolili osmikilometrový trek k jednomu z těchto vodopádů a odměnou nám byly nádherné výhledy na průzračnou vodu, trail bez lidí a také koupání pod vodopádem. Z Hetch Hetchy jsme se kolem čtvrté hodiny vrátili zpět do hlavního Yosemitského údolí, kde jsme už pouze vyrazili na vyhlídku na jeden z dalších vodopádů. Následovalo rychlé občerstvení a návrat zpět na naše oblíbené spací místo, kde jsme se oproti původnímu plánu rozhodli strávit ještě jednu noc.

Další den se nám povedlo vyjet brzy ráno do parku a na poslední trek, který jsme měli v plánu, jsme tak vyšli o půl deváté, kdy ještě nebylo takové teplo. Zhruba 11 km dlouhou procházku kolem vodopádů Vernal Fall a Nevada Fall jsme zvládli za tři a půl hodiny, a hlavně cesta zpět přes John Muir Trail se nám opravdu vryla do paměti, jak byla krásná. Kolem dvou jsme pak vyjeli přes Tioga Pass (3 030 m) z NP Yosemity definitivně pryč a začali jsme se přibližovat Death Valley. Po cestě jsme se ještě stihli stavit v Bodie, což je zaniklé městečko, které bývalo dříve centrálou těžařů zlata. Městečko je zanecháno v původním stavu a trochu připomíná Pripjať, byť bylo opuštěno za jiných okolností. Po návštěvě Bodie nám už zbývalo absolvovat pouze přejezd před Death Valley, které jsme měli v plánu navštívit další den. Zhruba v devět večer jsme přijeli na vytipované místo, které bylo označeno jako kemp, ale ve skutečnosti nikde nikdo nebyl, všude ticho a tma. Recepce široko daleko nikde. Ceduli o tom, že noc stojí 14 dolarů, jsme tak ignorovali, zaparkovali jsme a brzo ulehli ke spánku po dalším náročném dnu.

Část zaniklého městečka Bodie

Ráno jsme se za svítání sbalili a odjeli jsme do Death Valley. Naší první zastávkou byl vyhlídkový bod Father Crowley Vista Point, kde jsme si užili snídani s krásným výhledem. Následně jsme zastavili u písečných dun Mesquite Flat, ve kterých jsme si trochu poblbli a užívali jsme si poslední minuty, kdy ještě nebylo takové teplo (bylo asi 30 °C). Death Valley je totiž jedno z nejteplejších míst na světě (nejvíc tam naměřili 134 °F, 57 °C). Od zhruba desáté hodiny dopolední tedy všechny atrakce probíhají vlastně tak, že k nim přijedete autem, vystoupíte, uděláte si několik fotek a zase jdete zpět do klimatizovaného auta, protože stín nikde není a na slunci se nedá dlouho vydržet. Postupně jsme se tedy takto podívali na Zabriskie Point, Devil’s Golf Course, ušli jsme kousek trailu Golden Canyon a také jsme autem projeli Scenic Drive s výhledy na celé údolí. Poslední zastávku jsme udělali na Badwater Basin, což je nejníže položené místo v Severní Americe a nachází se v nadmořské výšce -86 metrů. Poté jsme již pokračovali směrem k Las Vegas, kde dnes spíme v malém AirBnb. Jelikož se do Las Vegas ještě vrátíme za pět dnů, dnešní večer jsme využili k praní, vaření a odpočinku před dalším náročným programem. Do centra Las Vegas se podíváme až při naší druhé zastávce tady.

Na nejníže položeném místě Severní Ameriky, Badwater Basin (-86 metrů pod mořem)

Zítra vyrážíme do Zionu, kde jsou bohužel některé traily zavřené, tak uvidíme, co se nám tam podaří absolvovat. Poté směřujeme k Horseshoe Bend a Antelope Canyon a pak se již pomalu budeme otáčet zpět. Fotky bohužel nestíhám zpracovat, takže ve fotoalbu zatím nejsou, přibudou však brzo, slibuju! 😊

Už se nám to krátí, za týden a půl jsme doma! Mějte se všichni moc hezky!

František & Hanka

  1. Ahoj děcka. Na poslední chvíli stačím odpovídat, už se to krátí. Už mě pustili z nemocnice a jsem jakž tak dobrý. Blahopřeji k výběru trasy, je vidět že na tom makali odborníci. Těšíme se na předváděčku. Vše ostatní si řekneme doma. Ať se dál daří. Zdraví děda a babička.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.